Když se otočím zpátky, žiju dnes úplně jinak. Dnes žiju život, ve kterém jsem šťastná ve svém těle. Mám zdravá záda, která mě nebolí. Jsem krásně protažená a cítím se dobře. A nejen to, mnohem víc. Můj život je teď plný radosti a vděčnosti. Uvědomuji si, když jsem v emocích a vím, že když se nedaří, bude zase líp, ale vím to jinak, cítím to zevnitř. Už to nejsou propady na dno, jako kdysi.

Jógu jsem cvičila už několik let zpátky, ale bylo to opravdu občasné, jednou, dvakrát za měsíc, možná ani to ne. Když jsem jí pak v její celistvosti “znovu” objevila v roce 2017, bylo to úplně o něčem jiném. Absolvovala jsem kurz Power Yoga Akademie a otevřeli se mi doslova úplně nové dveře. Postupně jsem vše začala vidět jinýma očima. 

Otevřeli se mi úhly pohledu na život a na svět, o kterých jsem vůbec netušila. Začala jsem věřit sobě a své intuici, ale doopravdy. Začala jsem se mít konečně ráda, se vším, i s tím co se mi na mně nelíbilo, co bych kdysi raději neviděla. Bylo to veliké. Bylo to veliké prozření a zlom v mém životě. 

Dnes už si věřím a když přijde strach z čehokoli, vždycky ho “vezmu za ruku” a tu cestu, jak ho s láskou propustit projdeme spolu. Naučila jsem se toho mnoho a také jsem se změnila.

Žiju teď jiný život vědomější, zdravější a ve větší lehkosti, protože už vím, že já si vše tvořím a proto je jen na mně, jaký život budu žít. Poprvé ve svém životě si dovoluji uslyšet hlas svého srdce a jít za ním, za svými sny a touhami.

A vždy když se po čase otočím, vidím, jaký mělo smysl ho uslyšet. Až dnes dovoluji si podívat se svým strachům, obavám a předsudkům do tváře a přijmout je s láskou.  A jít dál tu cestu svojí duše.

Oproti dnešku to bylo doslova období temna. Temna v mé hlavě, v mé mysli, v mém srdci. Žila jsem s mužem, kterého jsem velmi milovala a z naší lásky přišla na svět dcera, nějakou dobu jsme byli šťastní, ale časem se vše změnilo a najednou jsme tam stáli jako dva cizí lidé.

Bylo to nejbolestnější období mého života. Dívala jsem se na tu nádhernou malou bytost vedle mě a v duchu jsem si přála probudit se ze zlého snu, mávnout proutkem, aby bylo vše jako dřív. V té době jen myšlenka na to, že by jsme nebyli rodina, mi rvala srdce z těla.

Ze začátku jsem tyto myšlenky rychle zaháněla, věřila, že se to zlepší, že to spolu zvládneme. Ale když jí byly 2 roky, cítila jsem, že takhle už to dál nepůjde, že se naše cesty rozdělují, že nezvládnu už být a žít po boku tohoto muže a že by moc bolelo, kdyby naše dcera vyrůstala v takovém prostředí a nasávala svou nádhernou dětskou duší tu atmosféru.

Pomalu jsem se smiřovala s tím, co pro nás bylo nevyhnutelné. Konec naší rodiny, tlustá čára, slzy a bolest. Nesnesitelná bolest. Bolest obrovská jako těžký balvan, který leží na prsou. Byla to smrt v mém srdci. Jak jí to můžu udělat???!!! A i když jsem někde uvnitř cítila, že přes to všechno jdu tam, kam jít mám, zklamala jsem sama sebe - obrovsky  a nenapravitelně.

A když se ten konec neúprosně přibližoval, začala jsem přemýšlet, jak nás obě uživím. Rozhodla jsem se, že svou původní profesi budu dělat jen na částečný úvazek a k tomu zkusím najít něco, co by mě doopravdy naplňovalo, dávalo smysl a bylo v souladu se mnou.

Začala jsem hledat na internetu a mé oči spočinuly na - instruktorka jógy, zjišťovala jsem, hledala a za několik dní měla vyplněnou přihlášku. Prošla jsem kurzem, který byl naprosto obohacující, úžasný a zpětně můžu říct, že od té doby moje skoro každodenní cvičení jógy mi doslova záchránilo život.

Nebylo to vidět, ale byla jsem na dně a díky cvičení, dechovým technikám, soustředěním se na samu sebe, zvědomováním si toho, co jsem prožila, co se stalo, co si z toho můžu vzít, jsem se opět pomalinku blížila vzhůru, vzhůru ke klidu v mém nitru. 

Zjistila jsem, že jóga vůbec není pouhé cvičení, je to životní směr, který otevírá naše vědomí. Je-li to naším přáním a jsme-li připravení. Že jsme tady abychom se učili, chybovali a rostli. A v téhle mé době temna mi ukázala jak mít nadhled a odstup od situací, které nás srážejí na kolena.

Po absolvování kurzu jsem nečekala a hned po něm začala vést hodiny jógy. Nejprve na jednom místě, poté na dvou, vždy pod nějakým studiem, jógovnou. Vést hodiny jógy mi dávalo obrovský smysl, moc mě to bavilo. Poprvé v životě jsem cítila, že můžu světu, lidem něco dát.

A byla jsem za to moc vděčná. Je nádherné přijít do místnosti nebo na louku a vidět, jak se ti co přišli, těší na to , co jde z vás, co můžete předat. A když odcházejí, děkují a jejich oči září. Odcházejí spokojení, uvnitřnění, spojení sami se sebou, zklidnění v tomto světě zmatku a rychlosti všedních dní.

To je radost, to má smysl. Rozhodla jsem se jít dál, prošla různými kurzy, semináři a v roce 2018 jsem pořádala svůj první jógový víkend. Líbil se a poté jich proběhlo ještě několik. Najednou jsem věděla, že tohle je moje cesta, něco, co pomáhá lidem okolo mě a pro mě samotnou je velice naplňující. 

Jóga se stala mým každodenním rituálem.  A i v mateřství jsem jí byla nejednou vděčná, za to, co mi přináší. Pečujeme, staráme se a mnohdy věnujeme veškerý čas těm našim malým milovaným bytostem a často se upozaďujeme, zapomínáme na sebe, stále dáváme přednost někomu a něčemu jinému.

Ale dávat s láskou druhým můžeme jedině tehdy, jsme-li sami naplnění. Když posloucháme svoje tělo a umíme naslouchat i svým potřebám. A tak i já se snažím najít si každý den chviličku jen sama pro sebe, zacvičit si pár pozic, protáhnout se a pak vypnout, pustit myšlenky, mít prázdnou hlavu, jen tak být.

Být spokojená ve svém těle, v "zapůjčeném kabátku" pro naši duši a pečovat o něj s láskou. A tak jsem tu, pomáhám ženám s minimem času na sebe získat pevné a pružné tělo a skrze jeho objevování se cítit krásně i na duši.