Na chvilku se možná stanete živlem, to je pro mě přítomný okamžik

V dnešní době je všude kolem nás spousta technik, příruček, návodů, postupů a všeho možného o tom, jak se v současné rychlé, na výkon a úspěch zaměřené době, dát do pohody, být šťastnou, milující, vyrovnanou bytostí, spojenou se svým nitrem a plnou lásky k sobě a celému světu. Podle množství těchto informací, které jsou všude kolem nás, by se zdálo, že šťastní a vyrovnaní už by jsme měli být ale opravdu všichni.

Proč tomu tak ve skutečnosti není? Každý jsme jiný, co pomáhá a osloví jednoho, druhého třeba vůbec. A tak bych vám ráda napsala, co pomáhalo a pomáhá, kromě času stráveného na podložce mě, třeba to bude zrovna taková metoda, která bude ladit s vámi:-)

Když jsem se nacházela v mém nejtemnějším období života začala jsem hledat. Hledat něco, co by mi pomohlo k vnitřnímu klidu, nějakou metodu, návod, postup, cokoli by mě zbavilo bolesti, strachu, napětí, úzkosti, obav a mnoho dalších, ne příliš žádoucích emocí a pocitů. Pro mě v tu dobu nastalo hledání s velkým H. Čas poznávání a seberozvoje. Jógová praxe mě zachránila od toho nejhoršího, nejvíc bolestného času, ta už v mém životě byla a stala se jeho součástí.

Pamatuju si, když jsem byla ještě dítě, někdy kolem sedmi let, že mě často napadalo, zdálo se mi, možná je to správné slovo cítila jsem, že svět, tato realita jak je nám předkládána, ve škole, doma, kdekoli, že to není všechno, není to jak se zdá, je “za tím“ víc, ale asi protože jsem neměla vedle sebe někoho s kým bych tyto myšlenky dál rozvíjela, zapomněla jsem. A po letech byla jóga spolu s narozením mé dcery impulsem do tohoto světa, do světa poznávání mě samotné.

Bylo to takové probuzení, procitnutí z toho, jak a co jsem do té doby žila.

Jóga už tu pro mě byla a má duše potřebovala objevovat dál, bylo toho tolik k poznávání, někdy radostné, někdy bolestné, ale rozhodně to bylo dobrodružné a hlavně dávalo to smysl, zpětně i situacím a okamžikům, které mě provázely životem. Milovala jsem vše, co se týkalo naší duše, nás, bytostí jako takových a vůbec pojetí světa a reality ve které žijeme. Začala jsem hodně číst, jezdit na různé prožitkové semináře, workshopy, cokoliv, co mě oslovilo a kam mě mé srdce táhlo a odpovědi najednou přicházely.

Na této cestě jsem poznala spousty podobně naladěných duší. To jsem nikdy předtím nezažila, přijet někam, kde jste poprvé, nikoho neznáte a přitom cítit takový soulad. Ocitnout se najednou na místě, kde vám “cizí” lidé přijdou jako rodina, jako někdo, koho znáte odjakživa. Prostor, kde se můžete otevřít a sdílet s ostatními, to bylo nádherné. V tom čase jsem zažila mnoho a jsem vděčná, že jsem si tím procesem prošla.

Jóga, semináře, knihy, různá setkání, uvědomění, postupná odvaha vidět to čeho se bojím, mě vedly na cestu objevovaní sebe, kdo jsem a co tu dělám. A pak přišlo otužování, další dílek mozaiky. Bylo to v čase, kdy jsem pořádala svůj první jógový víkend v jednom krásném permakulturním prostoru a tam jsem se s ním vlastně poprvé setkala. Do té doby bych o otužilcích řekla asi toto: Vůbec nechápu proč chodí do té studené vody, co jim to přináší? Takový diskomfort!

A to si o sobě myslím, že zvládnu celkem dost, vlhko, zimu, to znám ze stanování a kempování, ke kterému jsem přičuchla kolem pětadvaceti a od té doby to miluju, cestovat, jezdit z místa na místo, každý večer někde jinde, klidně se nějaký den nemýt, dělat ohně, prostě být, ale otužování mě nikdy “nebralo”.

A po tomhle víkendu, kdy jsem se poprvé po ránu ponořila do ledové vody, si mě absolutně získalo. Pamatuji si ten pocit, když jsem po pár minutách vyšla z té ledové vody, byla to taková energie, přišla jsem si tak živá, zdravá, šťastná, nabitá do poslední buňky svého těla. Byl to život sám, ano, ta voda sice byla šíleně ledová, ale když se do ní ponoříte, je to velice rychlá cesta k uvědomění si přítomného okamžiku.

Je to prožitek skrze tělo až do morku kostí a nic jiného v tu chvíli ani dělat nemůžete. Nádherné na tom je, že myšlenky na minulost nebo nějakou budoucnost nemají šanci.

Jste tam, jen vy a voda, ten živel. Na chvilku se jí možná stanete, když se zklidníte, když ji přijmete, jste v ní a ona je všude kolem vás a svou milující náručí vás nenechá ve smutku, strachu, obavách, úzkosti či jakýkoliv jiných chmurách. Žádné z těchto emocí tam nejsou zvané, je to prostě nádhera. A ještě na tom miluji, jak je to prosté a dostupné, kdykoli a kdekoli, jako jóga. Nepotřebujete nic, jen chuť se svléknout a jít. S jógou je to stejné, poznávání sama sebe nejprve skrze tělo, a pak až dovnitř, k sobě.

Když jsem po tomto víkendu přijela domů, věděla jsem, že se otužování stane takovým mým častým rituálem, a taky stalo. Našla jsem si “svojí vodní plochu”, byla to taková hasičská nádrž blízko jedné vesnice, obklopená stromy, nechaná ladem, to bylo moje království. Tam, jsem chodila sama a často. Jindy jsme šli zas s přáteli, kdekoli se dalo ponořit a obojí mělo své kouzlo.

Když jste tam spolu motivujete se navzájem, je to sdílení, to je vždycky naplňující. A já měla ještě raději, jít sama, jen já a voda, někdy jsem si s ní i povídala, uvnitř, né nahlas. Byly jsme tam, dvě bytosti, jen já a ona, moudrá, milující a nehodnotící, vždy jsem jí mohla odevzdat to, co už mi nesloužilo, co jsem chtěla pustit.

Otužování je léčivý proces, už jsem chápala všechny ty nadšence. Zdá se to jako obrovský diskomfort, ale to co po něm zůstane, je radostný pocit, že žijete, teď a tady :-). První ponoření bylo v listopadu, když už skoro mrzlo a vlastně od té doby jsem se otužovala minimálně jednou týdně, plavky už byly mojí povinnou výbavou.

S přibývající praxí jsem zjistila, že ledová voda pomáhá nejen ke zdravému tělu, ale že umí léčit i duši. Kdykoli se mi chtělo „nabít se“, udělat něco pro své zdraví, anebo jsem se třeba necítila v pohodě, přišly nějaké chmury či jsem prostě neměla svůj den, vědomé ponoření do ledové vody mi vždycky pomohlo. Přišla ke mně metoda, která byla tak prostá, jednoduchá, účinná a byla tu vždycky, jen čas dozrál.

Pokaždé jsem se cítila šťastnější, vyrovnanější, celistvější.

A jestli by jste to také rádi zkusili, je tu ode mě pár tipů, jak postupně s otužováním začít:

Začněte zvolna, omýváním studenou vodou a až se budete po čase na to cítit, přejděte na sprchu. Ze začátku můžete střídat studenou s vlažnou a na závěr vždy končit studenou vodou. Nebo můžete začít nořením chodidel po kotníky do lavoru se studenou.

Pravidelnost je fajn. Je lepší dát si sprchu každý den na pár minut, než jednou za měsíc v ní stát půl hodiny:-) A když postupně začnete prodlužovat dobu sprchování a jste připravení, můžete se vrhnout na koupání. V řece, jezírku, sudu, vaně, kdekoli se vám bude líbit.

I tady opět postupně prodlužujte dobu pobytu ve vodě. A také, chce to vytrvat, tak po měsíci můžete začít na sobě pozorovat účinky otužování, i když ty radostné pocity štěstí jsou okamžité. Vše dělejte tak, jak to cítíte, není to žádný závod ani soutěž, je to úplně stejné jako s jógou – respektujte své tělo, jedině tak bude pro vás otužování přínosné.

     A toto jsou další nejčastější benefity, které s otužováním přicházejí:

• Silná imunita, jste mnohem odolnější vůči chřipkám a nachlazení.
• Otužování zrychluje metabolismus.
• Vaše srdce se stane silnějším. Je to sval a díky zimě musí pumpovat rychleji.
• Snadnější regenerace svalů a kloubů.
• Mírnější alergie.
• Krásnější pokožka a vlasy a mnoho dalších 🙂

A jak to mám teď já? V těhotenství a při kojení jsem si s otužováním venku dala pauzu, ale několikrát do týdne se po ránu sprchuji studenou vodou a ty rána jsou úplně jiná, nazvala bych to opravdovým probuzením. A když na mě ve sprše má malá Loty kouká, jak u toho vydávám různé zvuky, je to fakt sranda, třeba ji tím inspiruju a bude jí také bavit něco, co dělá dobře tělu i duši. A tak se už moc těším, až se zas svléknu a půjdu se ponořit do toho nádherného živlu.